Německá doga je národní německé plemeno. Toto plemeno pochází od dávnověkých moloských psů, kteří se dostali do Evropy v době vlády římského impéria, šířících se pro bojové a strážní účely. Ve středověku dogu používali k nahánění dobytka, pastvě býků, k lovu, ke štvanicím na divoká prasata i šelmy a hlavně na osobní ochranu. V 19.století se začalo s hromadným plemenným rozšiřováním tohoto psa. Plemeno se zformovalo křížením dogovitých psů ze severu a jihu Německa, možná jim byla přilita krev i grejchaundů. V roce 1863 na výstavě psů v Hamburku byly předvedeny dva druhy: ulmská a dánská doga, naposledy byly přiznány jako jedno plemeno. Standart a všeobecné označení byla vydána v roce 1876 u příležitosti výstavy psů v Berlíně.

Hlava je protáhlá, úzká, výrazná.
Oči jsou středně velké, kulaté, tmavé, s živým a chytrým výrazem.
Uši jsou vysoko nasazené, středně velké.
Nos je dobře vyvinutý, s velkými nosními otvory. Nosní houba je černá.
Pysky jsou tmavě pigmentované.
Zuby jsou dobře vyvinuté, široké čelisti se silným, zdravým a úplným nůžkovým skusem.
Krk je dlouhý, suchý, svalnatý.
Břicho je dobře vtažené, záď je mohutně osvalená. Hrudník je dobře klenutý.Hřbet je krátký a napjatý.
Přední končetiny jsou mohutně osvalené, dobře přiléhající.
Tlapy jsou zakulacené, klenuté a dobře uzavřené. Drápy krátké, silné, co nejtmavší barvy.
Zadní končetiny působí široce, jsou silné, dobře zaúhlené.
Ocas je nasazen vysoko a široce, ke špičce se stejnoměrně zužuje. V klidu visí v přirozeném oblouku.
Chůze je harmonická, vláčná, prostorná, mírně pérující.